!? Dobrá zpráva a tři příběhy :-)

22. 08. 2013

Bylo to tedy rychlé, ale možná o to je to lepší - Čertík dnes večer po osmé hodině odjel do nového domova do Prahy ! Odvezli si jej k sobě domů sympatičtí lidé a jako bonus ho v novém domově čeká také nová kočičí kamarádka ( nebo možná zpočátku "náhradní máma" :-) Je opravdu dobře, že nebude sám ! Tady byl zvyklý na kontakt - kromě mámy - i s jinými kočičkami, takže snad mu nebude až tak smutno - no i když nám je, ale když víme, že šel do opravdu dobrých podmínek, jsme klidnější. Myslím, že nic lepšího ho potkat nemohlo - co si přát víc ? Zase jedna zachráněná kočičí dušička... 


Před očima se mi při jeho odchodu rozehrál ve střípkách jeho příběh - jedináček, narozený mlaďounké kočičí mámě kdesi na nepřístupné půdě, když jsme jej viděli prvně škvírou mezi střešními taškami, zazněla věta " to kotě nemá šanci"... A vidíte, mělo ! Díky tomu, že nám jej mamina vyhodila dolů jsme se o ně mohli postarat a zvyknout na lidskou ruku, dodali důvěru, že člověk je tu od toho, aby pomáhal a neubližoval - jeho máma neměla žádnou vysloveně zlou zkušenost, přesto trvalo hoodně dlouho, než našla k nám lidem důvěru a nechala se byť jen letmo pohladit... Také vyrostla jako půdní kotě, které však jeho máma lidem nesvěřila ). Pak hledání, kde a jak mrňouse odchovat,( doma ? Venku ? ) A jeden čas na umělé výživě ( když jsme kurýrovali jeho mámu z dost těžké nemoci) , nejdříve po troškách stříkačkou,noční vstávání ke kočičímu miminu, úleva, když se po třech týdnech se naučil už pít sám z misky , - pak návrat mámy ke kotěti ( dost nás to překvapilo, mysleli jsme, že ho dovychováme sami... Pomohli jsme si ale vzájemně )...
No - a teď mám trochu strach z rána, až ho tady bude Bublinka hledat ( v noci býval doma a ona chodila spát na svou půdu nad garáží, - z Bublinky domácí kočička totiž není, nemůžeme si ji také nechat přímo doma, ač je nám to líto, ale máme doma už "překočkováno" ). Vymňoukávala si každé ráno jeho puštění ven, na zahradu, nebo byli spolu ve verandě, hrála si s ním, věnovala se mu, ale mrňous měl otevřené dveře a kdykoli mohl domů. A byl tu docela hodně. nejen když bylo ošklivo nebo když máma šla na špacír - prostě když chtěl nebo potřeboval... Je to koťátko čistotné, spolehlivé,  takže žádný problém... kromě tedy žárlivosti domácích kočiček :-) Když chtěl, přišel se pomazlit, doslova se vnutil :-) A pak zase lumpačil, je to docela aktivní koťátko... No, bude nám tu chybět, to ano. Ale přesto jsme rádi, že našel svůj domov, bude někam a někomu patřit. Takže - happyend ? :-)))

 

TŘI "PŘÍHODY" :-)

Ráno Bublinka přinesla ke dveřím myšku. Nevím, jestli nám " za odměnu " ( občas takové "odměny" na rohožce nacházíme :-) nebo kotěti. Nicméně myška jí u dveří utekla a schovala se do rohu za dveře. Vtom vyběhl z verandy Čertík, milou myšlu v běhu bafl a odběhl s ní pod rybízový keř. Seběhlo se to tak rychle, že to milá Bublinka nezaregistrovala a myšku u dveří hledala ještě dávno poté, co ta nezkušenému malému myšilovci pod rybízem zdrhla :-) Kotěti to bylo šumafuk a šel si pro svou plyšovou myšičku s rolničku, ta mu neutíkala :-)))

Na zahradu se zatoulala nějaká úplně cizí kočka, která tu ještě nebyla. Na to však zareagoval jeden z "našich" venkovních kocourků ( - říkáme mu Chlupajda pro jeho bohatou delší srst - někomu určitě patří, je vykastrovaný a udržovaný, nicméně se kdovíproč z větší části dne zdržuje na naší zahradě :-) a s velikým řevem cizího kočičáka vyhnal. Toho se ale lekl Čertík ( s Chlupajdou se kamarádí, ač je to kocour pětkrát větší než on :-), nevím, kde byl, ale najednou doslova žížnivá čára bleskem a do verandy !( První žížnivá čára - cizí kočičák - zmizela za plotem ).A tam se schoval pod botník do boty - přikrčený, zježený a fakt vyděšený, dokud jsem ho nevylovila z té boty a v náručí neuklidnila. Pak šel zase v klidu ven hrát si s Chlupatíkovým ocasem :-)

A do třetice - morčata venku, Čertík běhá kolem ohrádek, šidí je packou prostrčenou oky v pletivu. Náš morčecí mazlík - lunkarya Rick ( řečený občas také "Panelák " pro jeho zježenou srst  :-) si běhá také volně - kolem ohrádek, a pod rybíz a tak všude možně. Za zády má ale neposedné černé kotě. Běží Rick, samozřejmě docela hlasitě drškuje, protože kotě za ním. Zastaví se Rick, zastaví se kotě, po chvíli ho popožene packou a zase oba metelí. Prostě si tak " hrají" :-) Jenže - z ohrádky se jednou nějak dostal Pepa, no a to není Rick, že... třebaže velikostně je poloviční než Rick ). Takže když na něj Čertík zkoušel to samé, najednou se k němu otočil zubama napřed ! Nemyslím, že by ho ( Pepa Čertíka ) kousl, ale určitě ho pořádně vyděsil ( cvakal zoubkama jak o závod , to jo, a dost hlasitě ). Od té doby se milý Čertík zdržoval v uctivé vzdálenosti od všech morčátek - včetně Ricka. Už se asi nedozvím, jestli mu- Rickovi -  pak ta společná kočkomorčecí probíhačka třeba nechyběla :-)))