!?Venoušek a Cipísek

26.3.2013
"Posílám Vám pár fotek našich morčecích kluků Vendelínka a Cipíska, které jsme si od Vás minulý týden dovezli a samozřejmě i jejich kamaráda Willímka, který je také Vaším odchovancem a který se na své spolubydlící zpočátku tvářil poněkud nešťastně, ale myslím si, že dnes už mezi chlupáčky panuje celkem pohoda.
Jak už jsem Vám říkala do telefonu, tak v prvních dnech byly menší šarvátky kupodivu mezi Vendou a Cipískem, Willík na ně jen třeštil oči a chvílemi jsem měla pochybnosti, zda by raději neuvítal samotu, ale dneska si myslím, že je určitě rád, že kluky má. I já jsem ráda, že jsem se nedala odradit a s Cipískem jsem si odvezla i Vendelínka. Měla jsem obavu, že pokud se nesnese s Willíkem, tak Vám ho budu muset vrátit, ale mezi těmi dvěma vůbec žádný problém nenastal a já pevně doufám, že už je nebezpečí zažehnáno a že bude nadále "U Kožíšků", jak říkám boxu, ve kterém kluci bydlí, nadále klid a pohoda. Mrzí mne jen to, že se Vendelínek zatím dost straní. Jakmile mají kluci v boxu domeček, tak zaleze a Willík s Cipískem jsou spolu venku. Dovnitř občas také vlezou, ale opravdu sporadicky a tak jim ten domeček střídavě vyndavám a zase vracím, protože když ho nemají, tak jsou všichni tři pospolu. Jen někdy nastane menší strkanice o místo v seníku:-D Nevím, co na tom ti kluci mají, ale cpou se do něho všichni a na některé z foteček tam dokonce všichni tři nacpaní jsou, jenomže Cipísek není pomalu ani vidět, protože Willík a Vendelínek sedí na něm. Už jsem ho párkrát pod nimi lovila a vytahovala, protože mám obavu, že ho ti dva udusí. Je, chudinka, pokaždé celý placatý, ale žádnou nelibost najevo nedává.
V prvních dnech jsem kluky nechávala na pokoji, jen jsem každého pohladila, ale nevyndavala jsem je, aby měli čas si zvyknout. Teď už si každého na chvilku vytáhnu a pochovám, ale ne na dlouho, protože se mi zdá, že je tím vytrhávám z jejich klidu.
Takže jsem Vám popsala siuaci u nás a hlavně "U Kožíšků" :-) Pevně doufám, že se nic nezmění a že budou kluci nadále pohodoví. Měla jsem obavy, že bude problém, že se všichni tři dohromady nesnesou, ale chválabohu se tak nestalo a jsem moc ráda, že je tu mám všechny, protože je tu po smutku z nečekaného odchodu Willímkova kamaráda Fídi zase živo a veselo. Kluci mi nedávají příležitost k tomu, abych při pohledu na jejich bydliště brečela. Jakmile chvilku vzpomínám a smutním, tak některý z nich spadne ze seníku nebo vezme do pusiny mrkev a praští druhého, který o ni zrovna v tu chvíli také projeví zájem, po hlavě, čemuž se prostě nedá nesmát. Zajímavou činnost si vymyslel Cipísek, který dokáže čtvrt hodiny koulet jablko sem a tam, kousne na jedné straně, na druhé... a jakmile je jablíčko ožužlané tak, že už se na něj nabalují hobliny a seno, tak ho někde odloží. Vypadá to, že Willík a Venda respektují to, že jablíčka jsou Cipískova, protože oni dva si jich vůbec nevšímají.

   Napsala jsem Vám toho až dost, nechám si také něco na příště. Moc Vám za všechny tři kluky děkuji a také za radost, kterou z nich mám.
Mějte se krásně a až naši chlupáči více zdomácní a budou bez stresu moci i na probíhačku, tak pošlu další fotečky.
   Hezký den a přeji Vám, celé Vaší rodině a také zvířátkům veselé prožití velikonočních svátků. I.Š."


..Galerie